Tak jsem poskenoval pár fotek svého modýlku fixní jednosedačky
:Ke stavbě jsem používal kostky stavebnice PeBe - dederónská napodobenina Lega. Na spojování kostek, co si pamatuju, se často muselo použít toaletní papír (kdepak asi udělali soudruzi z NDR chybu?
). Kladky kde se co našlo. Pohon byl z podvozku pásového traktoru. Napájení trafem z TT-čka. Na "lano" byl použit provázek na pouštění draků. Jako "cestující" sloužili Hejrupáci (menší obdoba Igráčků).Dolní (poháněcí) stanice byla umístěna většinou na podlaze nebo v křesle (jako na těchto fotkách). Mezilehlá podpěra na stole. Občas jsem ještě měl druhou podpěru udělanou jako visutý závěs. Horní stanice pak na posledním schodu.
Vodorovná délka: cca 5m.
Převýšení: cca 3m.
Poháněcí stanice a první podpěra
Příloha:
sed01.jpg [ 50.76 KiB | Zobrazeno 11118 krát ]
Příloha:
sed02.jpg [ 64.45 KiB | Zobrazeno 11118 krát ]
Horní stanice
Příloha:
sed03.jpg [ 34.96 KiB | Zobrazeno 11118 krát ]
Detail horní stanice (s přilehlým lan. přechodem)
Příloha:
sed04.jpg [ 14.96 KiB | Zobrazeno 11118 krát ]
Příloha:
sed06.jpg [ 21.82 KiB | Zobrazeno 11118 krát ]
"Cestující" byli často velmi neukáznění a pokoušeli se během jízdy vyblít (což je ovšem proti přepravnímu řádu)
Příloha:
sed07.jpg [ 74.23 KiB | Zobrazeno 11118 krát ]
Příloha:
sed08.jpg [ 46.82 KiB | Zobrazeno 11118 krát ]
Lanovka jezdila celkem v pohodě, občas nějaká ta katastrofa, občas nějaký vypadnutý Hejrupák (tedy cestující), no skoro jako v reálu
.
Nejprve jsem si jako dítě vystačil s koly od kočárku, potom přišel na řadu Merkur a po bytě rozličně natažené nítě a provázky a až později začaly vznikat 2 koncepční modely. Lyžařský vlek s tyčovými unášeči a visutá kabinová kyvadlová lanovka. S konstrukcí vleku jsem začal ještě na základce a do uspokojivého a bezporuchového stavu jsem jej dovedl až cca ve druháku na střední, největším problémem byl závěs na lano-ukrutný peklo, ale hurá, funguje to. Visutá kabinovka se mi nejprve proháněla jen na nataženém provaze mezi stromy. Pak přišla úprava závěsu na jednostranný pro možnost jízdy přes podpěry, pak sbastlení horní stanice ze shnilého schodu. O pár let později již povedenější montáž dolní stanice. Vše poháněno jen taháním za tažný provázek-zde byl po léta největším kamenem úrazu pohon vyžadující plynulou regulaci, obousměrný chod a přívod elektrické energie do lokality hodné provozu této vistuté dráhy pod širým nebem. Až letos na jaře se realizace dočkal funkční a bezporuchový provoz lanovky 36 metrů dlouhé, poháněné akuvrtačkou-340 ot/min, rychlost ~0,75 m/s, napínání je prováděno závažím (15 kg) v horní stanici. Délka lanovky je závislá na délce použitých "lan", její umístě ní je tedy variabilní. V nejdelší verzi měla 40 m, pak jsem jí z esteticko-bezpečnostních důvodů přemístil, bezproblémový provoz by mohl mít 50-55 metrů, pak se podle mě začnou projevovat problémy s průvěsem a "roztažností lan", především vůle v tažné smyčce, jež není momentálně kompenzována jinak, než průvěsem. Je rovněž vyrobena jedna 1 m vysoká podpěra, která v současném profilu terénu není třeba. Ač se na ní změnilo v průbehu let skoro vše, kabině a pojezdu je už skoro 10 let 
) - kola s okolky z ruského "angličáku" Volha, kola bez okolků uřezané z kulatiny 
).
No, se světly jsem to vlastně taky vůbec neřešil.) 