Lanové dráhy v České republice

Nejtypičtějšími lanovkami kantonů Obwalden, Nidwalden a Uri v okolí jezera Vierwaldstädtersee a především pak dlouhého údolí Engelbergtal je kromě několika velkých a známých lanovek jako Titlis, Stanserhorn, Pilatus nebo Klewenalp i velké množství malých, většinou původně čistě hospodářských lanovek. Některé z těchto lanovek se mohou pyšnit dlouhou historií, která sahá až do počátků minulého století. To ovšem v žádném případě neznamená, že by tyto lanovky nebyly bezpečné – v průběhu let byly mnohokrát modernizovány a dnes jsou vybaveny potřebnou zabezpečovací technikou, která umožňuje také přepravu turistů. Až na jednu výjimku jde o kyvadlové lanovky s kabinami pro 4 až 8 osob.

Největší koncentrace těchto malých lanovek je v okolí obce Dallenwil na začátku údolí Engelbergtal. Téměř dva a půl kilometrů dlouhá kyvadlová lanovka Dallenwil – Niederrickenbach má sice po několika rekonstrukcích charakter klasické lanovky s 30-místnými kabinami, první její předchůdkyní z roku 1911 však byla jednoduchá hospodářská lanovka. Dnes tato lanovka zpřístupňuje kromě celé řady turistických tras a horské obce Maria Rickenbach také stejnojmenný benediktinský klášter na svazích Musenalp. Nahoře na ni bezprostředně navazuje 1,4 km dlouhá kyvadlová lanovka Niederrickenbach – Musenalp se čtyřmístnými kabinkami, která už bezesporu patří do výše zmiňované skupiny malých hospodářských lanovek. V dolní stanici není žádná obsluha, a tak pokud chceme zahájit jízdu, nastoupíme do malé modré kabiny a drážním telefonem s klikou zavoláme obsluze v horní stanici. Jízdné se pak platí při výstupu. Nahoře můžeme ochutnat místní speciality v restauraci u horní stanice nebo výborné sýry z místní sýrárny. Další lanovkářská specialita se nachází asi 20 minut pěší chůze od horní stanice lanovky z Dallenwil. Jde o tzv. pulzační sedačkovou lanovku Alpboden – Haldigrat, která byla rekonstruována z klasické neodpojitelné lyžařské sedačkové lanovky a nyní má na necelé dva kilometry dlouhé trase rozmístěny čtyři čtyřčlenné skupiny vozů, které tvoří vždy dvě až tři dvoumístné sedačky a jeden až dva nákladní vozíky. Výhodou je vyšší dopravní rychlost oproti klasickým neodpojitelným lanovkám, nevýhodou pak poměrně nízká přepravní kapacita, která ovšem na Haldigrat plně postačuje. I zde začíná množství turistických tras, občerstvit se můžeme v místní restauraci. V zimě je Haldigrat vyhledáván především freeridery. V této oblasti se nachází také celá řada malých nákladních lanovek, tentokrát už čistě hospodářských. Na těchto dráhách je přeprava osob samozřejmě zcela vyloučena.

Pokud se vydáme hlouběji do údolí Engelbergtal, narazíme na dvojici na sebe navazujících kyvadlových lanovek Mettlen – Rugisbalm (délka 808 m) a Rugisbalm – Lutersee (délka 1649 m). Tyto lanové dráhy s čtyřmístnými kabinami s korbou pro náklad nebo zavazadla už ani po celkové modernizaci nemohou zapřít svůj původ v historických hospodářských lanovkách. Technickou lahůdkou je zavěšení kabin na dvou závěsech (namísto obvyklého jednoho), což přináší nezvyklé kývání kabiny při přejezdu podpěr. Toto řešení bylo a dosud je u hospodářských lanovek naprosto běžné a přináší větší stabilitu při jízdě. Pro obsluhu obou úseků stačí jediný strojník v mezistanice, ve které jsou zároveň umístěny také oba pohony. Horní stanice leží doslova uprostřed krásných vysokohorských luk a vydat se odtud můžeme k jezeru Lutersee.

(Radim Polcer a Roman Gric)