 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
O lanovou dopravu se stará na světě mnoho organizací, firem a podniků. Jedná se nejen o výrobce lanovek a náhradních dílů, ale také o firmy provádějící technické kontroly, údržbu strojní a elektro části, stavbu lanových drah a vleků a mnoho jiných činností. Velmi důležité také je, aby byl personál na každé lanové dráze připraven čelit mimořádným událostem, jako je například zastavení lanovky při kterém je potřeba cestující z tratě evakuovat. Právě vyškolení provozních pracovníků pro tento případ si vzala na svá bedra mimo jiné také trutnovská firma zabývající se výškovými pracemi, firma Alptrend Centrum, s.r.o.
Redakce portálu www.lanove-drahy.cz se zúčastnila jednoho takového praktického nácviku v listopadu 2009, v krkonošském středisku Mladé Buky. Nácvik řídil osobně pan Zdeněk Matějka, majitel firmy.
Zdeňku, firma Alptrend je v lanovkářské branži poměrně známá, přesto se však najdou lidé, kteří o ní třeba slyší poprvé. Mohl bys nám trochu přiblížit činnosti firmy v oblasti lanové dopravy? Ano, samozřejmě ! Naše firma se specializuje především na zajištění bezpečnosti práce ve výškách. Asi víš, že práce ve výškách jsou velmi rizikové. Naše činnost se zaměřuje na pomoc firmám v oblasti bezpečnosti a získání odborné způsobilosti pro práce ve výškách pro zaměstnance, kteří jsou při výkonu práce vystaveni pádu z výšky. Taky vybavujeme firmy osobními ochranným prostředky pro tyto rizikové práce. Snažíme se, aby riziko zranění při těchto pracích bylo minimální. Bohužel podle statistik je práce ve výškách a nad volnou hloubkou nerizikovější v našem hospodářství. No a pokud se podíváš na práci obsluhy lanovek, tak vidíš, že jsou vystaveni pádu z výšky velmi často, především při běžné údržbě a opravách lanových podpěr. Nehledě na eventuelní potřebu evakuace cestujících při mimořádných událostech. Asi si to provozovatelé visutých lanových drah uvědomují, proto jsme byli v polovině devadesátých let osloveni provozovatelem lanovek ve Špindlerově Mlýně. Takto jsme se dostali od stožárů, továrních komínů a výškových staveb až k lanovkám. A bylo tam co dělat. Především jsme nahradili celý nevyhovující zastaralý záchranný systém novým, který je lehký a lépe ovladatelný. Obsluhující personál to uvítal i když práce s novým záchranným systémem vyžadovala nové praktické zaškolení, což nebylo vždy úplně jednoduché. Ale všichni to nakonec zvládli. Mohu konstatovat, že náš systém se zalíbil i dodavatelům lanovek a nyní dodávají přibližně stejné systémy.
Jak dlouho již Alptrend existuje? No je to už pár let. Alptrend jako fyzická osoba vznikl už v roce 1990 a postupem času nás okolnosti donutily založit s.r.o., které funguje od roku 2002. Rozšířili jsme činnost i na všeobecnou bezpečnost práce, revize prostředků osobního zajištění, speciální výškové práce a na montáže pevných zajišťovacích systému na vysokých objektech. Možná jsi viděl i naše zajištění výstupových žebříků na lanové podpěry. Letos naše firma byla jako vzdělávací rekvalifikační zařízení akreditovaná ministerstvem školství v oboru výškový specialista. Takže mnoho firem posílá své zaměstnance prostřednictvím úřadů práce k nám na získání odborné způsobilosti a tím ušetří.
Kolik zaměstnáváš ve své firmě pracovníků? Není nás kmenových zaměstnanců mnoho, pouze čtyři. Ale mám k dispozici sedmičlenný lektorský sbor a několik dalších instruktorů pro práce ve výškách. A pro montáže zajišťovacích vedení jsou zde další výškoví specialisté. To víš, práce je, ale ne tolik, abychom všechny celoročně zaměstnali.
Na kolika lanových drahách provádíte školení dnes? Takhle z rukávu Ti to nevysypu, přesně nevím, ale je to kolem dvaceti. Uvědom si, že naše práce, to není jenom školení a dodávání záchranných systémů. Vždycky chceme nabídnout komplexní služby, takže dodáváme i návody k použití záchranných souprav včetně návodů na údržbu a skladování, vypracováváme evakuační plány s přihlédnutím na specifika jednotlivých lanových drah, vstupní revize jednotlivých komponentů systémů, evidenční listy a tak dále. Je toho opravdu dost, aby vše bylo v pořádku.
To znamená více nebo méně oproti předchozím rokům? No to určitě víš, že lyžaři ve střediscích jsou stále pohodlnější a chtějí si cestou na kopec odpočinout a dávají přednost místům, kde sedačky jsou. Provozovatelé si to uvědomují a proto v posledních letech přibývá dost nových nebo repasovaných sedačkových lanovek. Snad můžu říci, že máme celkem dobré reference, a tak nás provozovatelé oslovují, takže práce přibývá, což je dobře.
Na fotkách z Mladých Buků jsou k vidění cestující, kteří vědí co se od nich čeká a co mají dělat, někteří lidé ale mají z evakuací z lanovky strach. Mohl bys nám, prosím, říct, jaké metody „slaňování“ používáte pro takové lidi? Máš pravdu. Většina evakuovaných lidí při nácviku ví, co je čeká. Také při případné záchranné akci v lyžařských střediscích je devadesát procent pasažérů především lyžaři – sportovci. A ti většinou dobře spolupracují, jak jsem se informoval. Horší by to bylo tam, kde je celoroční provoz, například lanovka na Sněžku, a turisté, především staršího věku, kteří se nechávají vyvést na kopec i zpět. Tam bych určitý problém viděl. Jinak každá evakuační souprava obsahuje záchranný trojúhelník, kterým jde velice jednoduše a bezpečně spustit na zem jak dospělého, tak i děti. No a tam, kde je problém, že nějaký korpulentní cestující má takový panický strach, že nezvedne zadek, aby mu záchrance podvlékl záchranný trojúhelník, tak doplňujeme systém ještě záchrannou smyčkou. Ta se dává pod paží. To sice není tak pohodlné, ale je to účelné. Důležité je i to, aby každý záchrance profesionálně a bezpečně ovládal celou záchranu. Musí působit na evakuované osoby důvěryhodně. Bylo by špatné, aby záchrance měl problém sám se sebou, aby ze záchrance byl nakonec zachraňovaný. To bych měl pak i já sám strach.
Účastnili jste se také skutečných evakuací, nebo pouze provádíte nácviky? Protože nejsme stále v dosahu lanových drah, tak pouze tyto situace simulujeme a záchranu nacvičujeme. Bohudík, není těch mimořádných situací velké množství. Ale všichni provozovatelé lanovek vědí, že zde je určité procento pravděpodobnosti, kdy taková situace nastane. Všichni se modlí, aby se to nestalo na jejich zařízení. V našem regionu vím pouze o jedné záchranné akci, která se stala myslím v únoru 2003 na dvojsedačce ve Špindlu. Kluci se tam s tím ale poprali dobře. I když do dvou hodin od vyhlášení mimořádné události je zde povinnost sundat všechny cestující a to je opravdu náročné.
Stala se vám někdy při nácviku evakuace nějaká nehoda? Přeci jen jedná se o výškové práce a někteří staniční pracovníci lanovek si takovou věc vyzkouší poprvé… Prosím Tě, to by tak ještě scházelo ! Ne, nestala. Při nácviku je samozřejmě bezpečnost na prvním místě. Snažíme se kontrolovat každý pohyb a každou manipulaci. Řekneš, že jsme pojištěni. To ano, ale v žádném případě nemůžeme dopustit jakýkoliv úraz nebo zranění. Vím, že většina pracovníků se s nácvikem evakuace setkává poprvé. Určitě je lepší, když zaměstnanci jsou zruční, nebojí se výšek a chtějí se to naučit. Ze zkušeností vím, že ti, kteří si nácvik už několikrát zopakovali, tak to ovládají. A můžu Ti říci, že někdy lépe, než ti, kteří už se s lanovou a záchranou technikou setkali a mají některé špatné návyky. To se odstraňuje hůře. Důležité je, aby provozovatelé si našli čas na opakování nácviku záchrany, nejen jednou za rok. Tam někde vidím trochu problém.
Zdeňku, děkuji ti za rozhovor a přeji mnoho úspěchů. Prosím, rádo se stalo! Doufám, že to není naposled, a že se ještě párkrát potkáme.
Jan Sviták
|
|
