Lanové dráhy v České republice

Poněkud méně známou, ovšem o to zajímavější kapitolou jsou v historii známé slovenské firmy Tatrapoma (dnes Tatralift) kabinkové lanovky. Ty spatřily světlo světa pouze dvě a to ještě ve značně odlišných verzích. Zatímco ve slovenské Jasné byla na přelomu 70. a 80. let postavena větší lanová dráha odpojitelného systému, v českých Mariánských Lázních se v roce 1993 rozjela menší pulzační lanovka neodpojitelného systému se dvěma skupinami po 5 kabinkách. Společným rysem obou jsou však typické čtyřmístné kabinky oválného tvaru, tzv. „vajíčka“, známé především z francouzských středisek.

Otupné – Brhliská (Jasná)

Již po dokončení soustavy čtyřech dvousedačkových lanovek systému Von Roll přes Chopok se stalo středisko Jasná vyhledávaným a známým centrem zimních sportů. Postupem času procházel areál dalším rozvojem a rozšiřováním – v letech 1974 a 1976 přibyly především neodpojitelné dvousedačkové lanovky ze Zahrádek na Rovnou hoľu a z Rovné hoľe na Konský Grúň, které se staly prvními lanovkami francouzské firmy Poma v bývalém Československu a po zakoupení licence právě od firmy Poma ve druhé polovině sedmdesátých let přispěly ke vzniku firmy Tatrapoma v Kežmarku.

Postupně byla v Jasné postavena rovněž celá řada lyžařských vleků a na konci 70. let přišlo konečně na řadu také zpřístupnění lokality Brhliská. Zde bylo rozhodnuto vybudovat společně s lanovkou z Otupného na Brhliská také sjezdovku střední až mírné obtížnosti (pouze prostřední část je poněkud prudší, ta se však dá pohodlně objet po modré variantě vedoucí lesními cestami) určená především pro méně náročnější lyžaře a začátečníky. Mj. i z tohoto důvodu, ale také vzhledem k délce trasy (1580 metrů) byla vybrána lanová dráha odpojitelného systému s přepravní kapacitou 800 osob za hodinu. Ta měla být typově shodná jako lanovka ze Špindlerova Mlýna na Medvědín (tedy odpojitelná dvousedačka od firmy Transporta) a její technologie byla vyrobena v roce 1968. Zároveň se začala stavět budova dolní stanice v dřevěném provedení. Z technických důvodů již však montáž technologie zahájena nebyla. Celá zakázka pak byla následně svěřena právě vzniklému Tatranskému podniku miestneho priemyslu v Kežmarku, který projekt přepracoval na čtyřmístnou kabinkovou lanovku značky Tatrapoma, přičemž podmínkou bylo využití již dokončené deset let staré budovy dolní stanice (ta lehce připomíná původní horní stanici na Medvědíně, viz dále) určené pro původně plánovanou dvousedačkovou lanovku. Již vyrobená technologie odpojitelné dvousedačky Transporta pak byla částečně využita pro lanovku na Medvědín ve Špindlerově Mlýně, která se rozjela v roce 1978 (jejíž konstrukci ovšem nelze označit zrovna jako nejzdařilejší, což vedlo k náhradě novou lanovkou již po 16 letech provozu a tak není divu, že medvědínská prototypová lanovka již zůstala osamocena. S odstupem času tak lze hodnotit tehdejší rozhodnutí investora v Jasné na změnu technologie jako správné) a její nevyužitelná část byla sešrotována. Stopy po tom, že na Brhliská byla původně plánována zcela jiná technologie nesla i trasa lanové dráhy, kde bylo ještě donedávna k vidění několik nevyužitých patek podpěr určených právě pro lanovku Transporta.

Technologie kabinkové lanovky byla v Tatrapomě vyrobena v roce 1979 a do zkušebního provozu byla dráha uvedena v roce 1983, oficiální plný provoz pak byl slavnostně zahájen 25. února 1984. Pohon o výkonu 160 kW byl situován v dolní stanici, v horní stanici ležící v nadmořské výšce 1424 m n. m se pak nacházelo dvouvětvové napínací závaží o hmotnosti 22,4 tun s napínacím lanem o průměru 30 mm. Vratná stanice byla vybavena také velkým depem pro kabinky (několik jich však bylo možná garážovat i na odstavné kolejnici v dolní stanici). Lanovka disponovala z výroby celkem 100 kabinkami (zřejmě tak zde bylo již počítáno s rezervou pro druhý úsek (viz dále) a v provozu jich tolik současně nikdy nebylo), 1 nákladní kabinkou a jednou nákladní plošinou. Jejich počet se však postupně snižoval a ke konci provozu se ustálil na čísle 81. Posun ve stanicích byl automatický prostřednictvím staničních dopravníků, zrychlování před zapínadlem pak probíhalo samotížným principem po nakloněné rovině. Maximální přepravní kapacita činila 1200 osob za hodinu při časovém intervalu vozů 12 s, v praxi se však kabinky pouštěly na trať nejčastěji v intervalu 16 s a kapacita tak dosahovala 900 osob/hod. Při dopravní rychlosti 4 metry za sekundu činila jízdní doba přibližně šest a půl minuty. Na trase bylo lano vedeno přes 17 podpěr, z nichž byly dvě tlačné (a podpěra č. 1 u dolní stanice byla ještě portálové konstrukce).

Dnes již jen málokdo ví, že kabinková lanovka Otupné – Brhliská měla být 1. úsekem a po jeho dokončení měl přijít na řadu druhý úsek z Brhlisek až na Dereše (vrchol ležící v sousedství Chopku). Ten již však postaven nikdy nebyl, což je určitě velká škoda, protože by nedošlo k současné situaci, kdy se po odstavení sedačkové lanovky Luková-Chopok z provozu nedá již 13 let vyjet na vrchol lanovou dráhou (nyní se již však situace obrací k lepšímu a v následujících letech bychom se měli dočkat větruodolné kabinkové lanovky systému Funitel z Priehyby na Chopok).

Po téměř 30 letech spolehlivého provozu již ovšem přestávalo „vajíčko“ stačit nárokům dynamicky se rozvíjejícího lyžařského střediska. Zvažováno bylo několik variant, mezi nimi i rekonstrukce současné lanovky spočívající ve výměně kabinek a modernizaci staničních dopravníků a dalších systémů, ovšem se zachováním původní staniční technologie a traťových podpěr, nakonec bylo ale rozhodnuto postavit zcela novou moderní osmimístnou kabinkovou lanovku Doppelmayr s prodloužením trasu směrem dolů až k hotelu Grand. Její zvláštností je černá barva kabinek v kombinaci s oranžovými skly pro pocit trvale svítícího slunce, o tom však někdy příště v pokračování článku Nové lanovky na Slovensku. Provoz původní lanové dráhy byl oficiálně ukončen 14. dubna 2009, díky tomu že je nová lanovka vedena v nové trase však mohla být původní dráha využívána ještě v létě pro vývoz stavbařů a drobného materiálu. Její demontáž byla zahájena 8. září a již o pár dní později byla historicky první kabinková lanovka jednolanového systému na Slovensku historií… Některé kabinky však našly nové uplatnění v Jasné jako poutače nebo odpočívadla (perličkou jsou dvě kabinky přebarvené do černooranžové kombinace po vzoru nového Grand-Jetu), jiné skončily v rukou sběratelů.

Koliba – Krakonoš (Mariánské Lázně)

Nápad postavit v tomto lázeňském městě po vzoru Karlových Varů lanovou dráhu se datuje do počátku 80. let. Projekt byl postupně několikrát přepracován a v definitivní variantě byla vybrána pulzační kabinková lanovka, první v tehdejším Československu. Po několika změnách byla přesně definována i trasa, která začínala u restaurace Koliba a vedla na výšinu za městem k hotelu Krakonoš. Dolní stanice se tak ale nacházela relativně daleko od centra města, což návštěvnosti lanové dráhy zrovna nepřidalo. Původní projekt sice počítal se stavbou trolejbusové tratě k restauraci Koliba, k tomu již ale nikdy nedošlo. Technologie lanové dráhy byla vyrobena v letech 1986 až 89 tehdejším jediným československých výrobcem lanovek - Tatranským podnikem miestneho priemyslu Kežmarok pod značkou Tatrapoma a samotná výstavba v Mariánských Lázních pak začala v roce 1987, nebylo však stále jasné, kdo bude provozovatelem. Pro nedostatek finančních prostředků ze strany investora se dokončení neustále protahovalo a poprvé byla lanovka uvedena do provozu až v říjnu 1993. Provoz však byl prodělečný a musel být hned v létě 1994 zastaven. Poté bylo rozhodnuto o převzetí lanové dráhy Dopravním podnikem Mariánské Lázně, který sice zahájil na podzim 1994 provoz, ale brzy ho opět ukončil. Poté stála kabinková lanovka dlouhé 4 roky zcela bez využití, až se v roce 1998 podařilo vyřešit majetkové vztahy mezi městem a Dopravním podnikem Mariánské Lázně a 6. listopadu 1998 mohl být konečně zahájen trvalý pravidelný provoz. V tomto období byla lanovka částečně integrovaná do městské dopravy a v interních materiálech byla dokonce označena "linkou" 10. Kolem roku 2004 přešla do pronájmu společností Crystal Palace, která zde začala budovat lyžařské středisko pod názvem Ski Area Mariánské Lázně. Ta zde v roce 2004 vybudovala dva kotvové lyžařské vleky od firmy MH Engineering (dnes Snowtech) a lyžaři je velmi využívána i samotná lanová dráha, která obsluhuje modrou sjezdovku.

Popišme si nyní samotnou technologii lanové dráhy. Princip pulzačního systému spočívá v periodicky se opakujícím režimu střídání traťové a staniční rychlosti a taktéž v seskupení kabinek pevně uchycených k dopravnímu lanu do několika skupin, čímž je možno dosáhnout na trati stejné dopravní rychlosti jako u odpojitelných lanovek při podstatně menších pořizovacích nákladech. Jeho nevýhodou je pak zpomalování chodu lanovky během jízdy, když dvě skupiny kabin projíždějí koncovými stanicemi (počet zpomalení je však eliminován právě díky seskupení kabinek do skupin a je závislý na jejich počtu), což ovšem není případ Mariánských Lázní, kde jsou na laně skupiny pouze dvě a obě tak jsou současně buď ve stanicích nebo na trati, a dále nižší přepravní kapacita. Narozdíl od odpojitelných lanovek však není potřebné budovat depo (což by navíc vzhledem k neodpojitelnému uchycení vozů technicky ani dost dobře nešlo), protože všechny kabinky se po zastavení dráhy nacházejí ve stanicích.

Přechod mezi režimem traťové a staniční rychlostí probíhá automaticky podle polohy souprav kabinek na trati, která je sledována polohovými spínači. Při rozjezdu tak ihned po tom co poslední vůz skupiny opustí stanici automaticky dojde ke zvýšení rychlosti na traťovou rychlost a naopak po přiblížení souprav na asi 90 metrů k stanicím dochází k automatickému snížení rychlosti na staniční rychlost. Dopravní rychlost na trati je možno volit ve třech stupních – 2, 4 a 5 m/s. Každou skupinu tvoří pět čtyřmístných kabinek vzdálených 2,8 metrů od sebe, každá z nich je připojena k dopravnímu lanu prostřednictvím dvou spínacích aparátů. Pohon i hydraulické napínání, kde napínací tah 2x100 kN na napínací vůz vyvozují dva hydromotory, se nachází v horní stanici. Samotný typ staniční technologie je „Tripode“. Technologická část dolní vratné stanice je pak umístěna na ocelovobetonovém monobloku a tvoří ji vratný lanáč a výjezdový portál. V obou stanicích je technologie krytá polootevřenou budovou ve tvaru rotundy, kterou tvoří ocelová konstrukce vyplněná velkoplošnými skly. Trasu lanovky tvoří celkem 10 podpěr, z nichž jsou dvě vybaveny tlačnými kladkovými bateriemi s přítlačnými kladkami a stejně jako u lanovky v Jasné byla první podpěra realizována v portálovém provedení. V zimním nepřetržitém provozu se vystupuje a nastupuje do kabinek za pohybu při snížené rychlosti 0,3 m/s, v letním období je lanovka provozována v patnáctiminutových intervalech. Výrobní typové označení pulzační kabinkové lanové dráhy v Mariánských Lázních je TCP-4/5.2.

I dny této unikátní lanovky (podle dostupných informací se jedná o jedinou pulzační lanovku na území bývalého východního bloku) jsou však již bohužel zřejmě sečteny. Již několik let se připravuje její náhrada standardní čtyřsedačkovou lanovkou, která by podstatně zvýšila přepravní kapacitu (až na 2400-2500 osob/hod) a komfort lyžařů v zimní sezóně. Na druhou stranu ale sedačková lanovka asi nebude zcela optimální pro lázeňské hosty, kterým byla dráha původně určena. Termín výstavby zatím není rozhodnut.

Kabinky „vajíčka“ typu TC-4

Jak již bylo zmíněno, charakteristickým rysem obou lanovek jsou kabinky oválného tvaru připomínající „vajíčko“. Každá z nich o hmotnosti 290 kg je tvořena dvěma díly laminátového skořepinového skeletu a má nosnost 320 kg, což odpovídá 4 osobám. Dveře kabinek (ve skutečnosti ale kabinky žádné dveře nemají a potřebná mezera pro nástup a výstup cestujících vznikne rozevřením obou částí skořepinového skeletu od sebe) jsou ve stanicích otevírány automaticky prostřednictvím dveřního mechanismu. Každá kabinka je vybavena košem pro přepravu lyží. Kromě Mariánských Lázní je tento typ kabinek k vidění ještě na několika posledních lanovkách firmy Poma ve Francii (i zde již byla většina těchto lanovek modernizována nebo nahrazena), v Iránu, Řecku a Chile.

Ostatní úvahy a plány do budoucna

Kromě již zmíněného druhého úseku z Brhlisek na Chopok existoval ve druhé polovině 90. let plán na náhradu horních úseků lanovek systému Von Roll (tzn. úseky Luková-Chopok a Kosodrevina-Chopok) za pulzační osmimístné kabinkové lanovky právě od firmy Tatrapoma (typ TCP-8/5.2), k jeho realizaci ovšem rovněž nikdy nedošlo. Podle posledních informací však firma Tatralift (původně Tatrapoma) připravuje opět uvést na trh odpojitelné lanovky – nejprve by se mělo jednat o jednodušší čtyř- a šestimístné sedačkové lanovky a v dalších letech by se měl sortiment rozšířit na dodávky 6- a 8-místných kabinkových lanovek.

Radim Polcer

Zpět na zprávy a články

Zpět na úvodní stránku